Velikou řadu let vzájemná korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha byla jediným
pokračováním jejich předválečné literární spolupráce. V jejich dopisech se obrážejí nejen
soukromé radosti a starosti, nýbrž jsou v nich rovněž zachyceny jejich úvahy o životě
a smrti, jejich filozofie, jejich názory na svět a na veřejné dění, a v neposlední řadě
i jejich politické úsudky, ať už psány ezopsky, aby unikly cenzuře, anebo otevřeně při
Werichových cestách na západ.
Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal...